Keď človek vyjde na verejnosť s odvážnou metódou liečenia rakoviny, ktorá sa líši od onkológie hlavného prúdu, všetci tí trollovia, komplici, takzvaní odhaľovači „skutočnej vedy“ a zmyslov zbavení idioti, ktorými sa to po internete len tak hemží, začnú štekať ako psi.
A štekajúci psi spôsobia zmätok u tých ľudí, ktorí nemajú istotu a boja sa rakoviny. Prinášame vám príbeh oddanej a vytrvalej manželky, ktorá sa oddala vlastnému výskumu a venovala mu tisícky hodín.
To všetko s cieľom uzdraviť svojho manžela z rakoviny a ochrániť ho pred ničivými účinkami radikálnej chirurgie, chemoterapie a ožarovania. Svoj úspech neprestáva oslavovať a vydala o ňom aj knihu.
Kniha vyšla pod názvom „Prevzatie riadenia: Moja cesta alternatívnej liečby“, pod ktorú sa podpísala pseudonymom Alyssa Sade. Zmenila mená všetkých tých, ktorými sa tento príbeh uzdravenia zaoberá. Dokonca zmenila aj meno svojho manžela. V knihe je jeho meno Perry (skutočným menom Trevor Smith).
Je dosť jasné a pochopiteľné, že rozhodnutie použiť v knihe nepravé mená bolo zapríčinené obavami z možných právnych následkov, ktoré by dotknuté osoby mohli zažiť tam, kde žijú (Dubaj).
Po medializácii úspešnej liečby začali útoky
Médiá hlavného prúdu pripravili s Alyssou niekoľko rozhovorov a objavila sa aj v jednej z epizód internetového seriálu Ty Bolingera s názvom „Pravda o rakovine“.
Alyssa sa však takmer okamžite stala terčom verejného ohovárania nielen zo strany kritikov alternatívneho liečiteľstva ochraňujúcich zdravotnícku mafiu. Ešte aj mnohí z tých, ktorí na ňu neútočili, nepodali príbeh tak, ako sa v skutočnosti stal.
The London Daily Mail upriamil pozornosť len na konope (cannabis), lebo jemu sa pripisuje víťazstvo Trevora nad rakovinou.
Online vegánska stránka zasa propagovala iba veganizmus, ktorý dopĺňala fotografiou Trevora, pijúceho šťavu uprostred hromady zeleniny a ovocia.
Ale to, čo Alyssa objavila pre Trevora, je pravdepodobne jedným z najrozsiahlejších a najkomplexnejších liečebných postupov vyvinutých v domácich podmienkach, použitých na zvrátenie neskorého štádia rakoviny.
Príbeh Alyssy a Trevora
Alyssa a Trevor boli konfrontovaní so zlou správou v roku 2012. Trevorova choroba bola diagnostikovaná ako veľmi agresívny karcinóm močového mechúra, ktorý prenikol aj do svalov. Podľa lekárov jediným možným zaužívaným riešením bola radikálna chirurgia, chemoterapia a ožarovanie.
Normálne chirurgické odstránenie nádorov z močového mechúra sa zvyčajne robí špeciálnym laserovým zariadením, ktoré je vložené do močového mechúra cez penis. Ten je znecitlivený silnou „lokálnou“ anestéziou.
Počas zákroku môžete ležať a pozerať sa na televíznu obrazovku, kde budete vidieť, ako vám vyrezávajú nádor. Lekári však ponúkali Trevorovi iné riešenia, lebo podľa ich názoru mal hlboký nádor obzvlášť agresívnej rakoviny.
Lekári tvrdili, že Trevorovi zostáva už len 18 mesiacov života na to, aby sa podrobil chirurgickému zákroku, ktorým mu odstránia močový celý mechúr aj prostatu.
V rámci zákroku chceli ešte odrezať časť tenkého čreva, aby z neho vytvorili nový močový mechúr. Ten by mal byť funkčným o šesť mesiacov po vytvorení. Následne by sa mohla začať chemoterapia. Týmto drastickým zákrokom by sa dĺžka jeho života mohla predĺžiť z predpovedaných 18 mesiacov na zhruba štyri roky.
Iný názor na vec si Alyssa vypočula v Anglicku, odkiaľ pochádza. Anglickí lekári navrhovaný postup označili za lekársku obludnosť. Alyssa si uvedomila, že musí existovať aj iný spôsob, ako sa tomu vyhnúť a predsa vyliečiť rakovinu.
To všetko aj napriek tomu, že onkológovia tradičnej medicíny tlačili na to, aby sa vykonala operácia a naplánovali ju na čas o šesť týždňov. To bol ten moment, keď sa spanikárená Alyssa odhodlala nájsť alternatívne liečenie rakoviny.
Alyssa práve objavila Essiac čaj (čaj na liečenie rakoviny) a Trevor začal používať jeho koncentrovanú formu. Potom vzala Trevora na konzultáciu k naturopatickému lekárovi, aby zmonitoroval Trevorov stav.
Naturopat zistil, že Trevor trpel na enormný nedostatok vitamínu C a vitamínu D. Takže okrem mega-dávkovania týchto dvoch vitamínov, k tomu pridala ešte vitamín K2, zelený detoxikačný prášok a kapsuly s laetrilom (vitamínom B17). Trevor k tomu pridal ešte DHEA na posilnenie svojho imunitného systému.
Po roku tohto režimu s výrobkami Essiac a vitamínom B17 ako hlavnými zlúčeninami, ktoré zabíjajú rakovinové bunky, bola Alyssa schopná dostať sa k 90-dennej dávke konopného oleja. Tým ukončila zoznam prostriedkov zabíjajúcich rakovinu látkou, ktorá môže byť najsilnejším zabijakom rakoviny.
V novembri 2012 videla dokument Ricka Simpsona „Útek z liečby“. Do apríla 2013 však nevedela zohnať konopný olej.
Počas priebehu liečby Trevor navyše prestal fajčiť svoj obligatórny balík cigariet denne. Obmedzil príjem cukrov, spracovaných potravín, mliečnych výrobkov, červeného mäsa. Začal používať morskú soľ a prešiel na prevažne rastlinnú stravu s malým množstvom rýb a kuracieho mäsa. Paradoxné je to, že toto všetko zvládal s ľahkosťou.
Konopný olej sa však preňho ukázal ako to najťažšie, ťažšie, než všetky ostatné látky a prípravky, ktoré zabíjali rakovinové bunky a ťažšie, než dramatické zmeny jeho životného štýlu.
Takže zásluhu na uzdravení Trevora po 19 mesiacoch od diagnostikovania rakoviny nemal len konopný olej. Z rakoviny bol vyliečený jeden mesiac po uplynutí pôvodných 18 mesiacov, ktoré mu na dožitie predpovedali lekári.
Pritom tých 18 mesiacov života podmieňovali drastickým chirurgickým zákrokom a následnou chemoterapiou.
Za poznámku stojí aj to, že Trevor nebol nikdy vegánom, ako to neskôr propagovala vegánska stránka. Lebo aj keď si niekto pripraví niekoľko superpokrmov a nejaké ovocné či zeleninové šťavy, ešte nie je vegánom.
Trevor v čase písania tohto článku už nemá rakovinu. A to už uplynuli dlhé roky od chvíle, keď mu oznámili jeho počiatočnú diagnózu a terminálnu prognózu.
Alyssa sa podelila s ľuďmi o tento príbeh zvratu z obete lekárov k samoliečbe. Dúfa, že ostatným ľuďom poskytne nádej, ktorú môžu potrebovať vo chvíli, kedy by im mohli povedať to obávané slovo na „R“.
Svedectvo tejto odvážnej ženy má potenciál ukázať smer alebo nasmerovať príbuzného či blízkeho priateľa na cestu k vyliečeniu.
Záver
Je strašné, koľko prípadov rakoviny sa lekármi považuje za trest smrti. Aj napriek tomu, že lekári tvrdia, že stále hľadajú lieky.
Faktom zostáva, že existuje mnoho možností, ktoré sú k dispozícii ľuďom, ktorí sú ochotní vyhľadávať správne stránky a zdroje informácií. Knihu Alyssy si dnes môže zohnať každý.
Na internete môžete nájsť niekoľko poradenských zdrojov na zvládanie podobných situácií a podporu liečenia rakoviny. Nedovoľte, aby vás alebo vašich blízkych strach dohnal do spárov konvenčnej onkológie.
Smrť mnohých ľudí, ktorá sa pripisuje rakovine, má svoju príčinu práve v drastickej liečbe. U tých, ktorí ju prežijú, je tendencia, že ochorenie sa zopakuje v priebehu nasledujúcich piatich rokov.
Jozef
Verím obsahu článku, je v tom harmonia VEDY a VIERY …….jestvuje aj hypotéza terapie CA na báze impulzného genomového APIS fenoménu, resp. regeneratívnej celostnej medicíny s energetickým hexagonálnym polygonóm na báze unitárneho modelu stromu života ľudskej bytosti…niečo o tom viem, ale presahuje to rámec uvedeného článku…..
Ľudka
MOJE ZKUŠENOST SE ZELENÝM JEČMENEM GREENWAYS A UZDRAVENÍ DÍKY GREENWAYS
Krásný den, je mi 28 let a bylo mi 26 let, když jsem si jednou při sprchování nahmatal zvláštní varle a
následně, když jsem jel na urgent, mi lékaři sdělili, že varle musí ven. Dle jejich slov tam není již téměř
žádná živá tkáň a varle se musí do 24h vyoperovat. Kdyby mi dnes někdo řekl něco takového, již bych
jednal jinak, ale tenkrát jsem prostě souhlasil ještě ten den se nechal operovat.
Operace proběhla dle slov lékařů výborně, nicméně špatná zpráva přišla asi po 2 – 3 týdnech, když
jsem byl na kontrole. Histologie prokázala, že nádor na varleti je zhoubný. Absolvoval jsem další
vyšetření, kde mi bylo dle CT zjištěno, že nádor metastázoval a mám v oblasti břicha nádor o velikosti
2 x 5 cm. Byly mi od doktorů indikovány chemoterapie a nastoupit jsem na ně měl již za pár dní. Dle
slov onkoložky (nebudu zde jmenovat) jsem měl dostat chemoterapie již mnohem dříve, a pokud
bych svůj problém neřešil, do roka bych zemřel.
Ještě jsem v této době neznal zázračné účinky Ječmene a Chlorely, ač se mi snažil můj velice dobrý
kamarád David Rataj vysvětlit všechny věci, nabízel mi, že mě spojí s panem Miroslavem Cinkem,
abych se dozvěděl informace, v této situace jsem nevnímal tuto pomocnou ruku a ani jsem nechtěl.
Chtěl jsem mít vše za sebou a neměl jsem energii řešit ještě něco dále. Hlavně jsem ani neměl odvahu
podepsat revers a odmítnou léčbu, u nás v rodině lékaři patřili k téměř Bohům a já měl strach udělat
takové velké rozhodnutí.
Šel jsem tedy na chemoterapie, od mého nadřízeného kolegy jsem dostal tip na lék Ovosan, který prý
pomáhá onkologickým pacientům, mu pomohl zvládnout leukémii, tak jsem současně i užíval tento
lék. Chemoterapie jsem zvládal lépe a za tři měsíce bylo vše za mnou… Tedy byly za mnou
chemoterapie. Proběhlo kontrolní CT, které ukázalo, že stále nějaký zbytek nádoru ještě v oblasti
břicha zůstal a lékaři rozhodli, že musím jít na operaci. Zde byl můj první okamžik, kdy jsem se pokusil
vzepřít systému a chtěl jsem odmítnout operaci. Prostě jsem měl intuici, že to není správné
rozhodnutí. Bohužel, nechal jsem se okolím ovlivnit a operaci jsem nakonec přijal. Dnes to zpětně
hodnotím jako špatné rozhodnutí.
Operace byla dělaná roboticky, trvala asi 4 hodiny. Dle lékařů dopadla výborně, dnes již vím, že lhali a
byli si moc dobře vědomi, že něco pokazili. Týden po operaci, kdy jsem ležel v nemocnici proběhl
dobře, rány se hojili také dobře, a tak jsem byl propuštěn domů. Asi po pár dnech mi otekly genitálie,
a to do velikosti fotbalového míče. Bylo to z ničeho nic, během půl hodiny na procházce. Ihned jsme
s manželkou jeli na urgent, kde mi lékaři říkali, že to jen stekla lymfa, tím, jak jsem teď chodil a jen
neležel, prý to máme takto nechat a samo se to zlepší. Prý do týdne to bude v pořádku. S těmito slovy
mě poslali domů.
Do týdne to bylo pořád stejné. Nic se neudálo, naštěstí v našem městě bydlí jedna naše dobrá
kamarádka, která dělá masáže Bowenovou technikou. Zašel jsem k ní a hodinka u ní strávená byla
jako zázračná. Genitálie na druhý den oplaskly a byly opět v pořádku. Po pár dnech mi však o něco
nateklo břicho a nedokázal jsem sníst takové porce jídla jako před tím, spíše poloviční. Lékaři opět
tvrdili, že je všechno v pořádku a že mám tedy jíst méně, ono se prý všechno spraví, je to takto
normální. Zde jen připomínám, že tohle mi vykládali lékaři z fakultní nemocnice, kde jsem je měl za
inteligentní osoby.
O nějaký týden jsem se oženil a prožíval jsem krásné životní chvíle. Zanedlouho se mi břicho však
ještě zvětšilo, začal jsem kašlat, měl jsem problém s dýcháním. Na kontrole na onkologii mi zjistili
plicní embolii, takže jsem se opět ocitl v nemocnici asi na týden. Potom mě pustili domů s tím, že vše
bude v pořádku, a že se jedná pouze o pooperační komplikace. Prý se to takto může stát. Břicho jsem
měl pořád větší a ikdyž se mi již dýchalo lépe, stále jsem kašlal a měl jsem pocit, jako když se člověk
topí a lokne si vody z bazénu.
22. 12. 2019 jsem šel na urgent do nemocnice opět, vyžádal jsem si konzultaci u lékaře, který mě
tenkrát roboticky operoval. Udělali jsme snímky RTG a zjistili, že mám jednu plíci do poloviny
zavodněnou lymfou. Lymfa už se nevešla do břicha, a tak se přes bránici tlačila nahoru dál. Lékař mi
vysvětloval, že je to způsobeno tím, že při operaci kromě nádoru (ve kterém mimochodem potom
prokázala histologie, že nejsou žádné stopy po rakovině) vybrali i lymfatické uzliny a tělo si teď musí
udělat nové lymfatické cesty (teď jsem se teprve poprvé dozvěděl, že vyoperovali i lymfatické uzliny,
nikdo se o tomto nezmínil a ni před operací a ni po ní). Dostal jsem léky na odvodnění a doporučení,
že mám jíst hodně masa, tvarohu, mléka atd. a málo tučných jídel. Z dnešního pohledu tohle
hodnotím jako obrovskou hloupost.
Vánoce jsem doma nějak přežil v bolestech, špatně se mi dýchalo, kašlal jsem, jak jsem měl nateklé
břicho, tak jsem měl i bolesti, nic nezabíralo. V lednu jsem opět hned šel do nemocnice za operujícím
lékařem, který mi nabídl punkci. Propíchli mi dutou injekční stříkačkou břicho a vypustili asi 5 l lymfy.
O pár dní se mi břicho opět zaplnilo, ale mohl jsem dýchat. Jak jsem si myslel, RTG potvrdil, že lymfa
z plic stekla dolů do břicha. Udělali jsme tedy druhou punkci. Myslel jsem si, že tím to vše skončilo a
bude konečně vše dobré. Bohužel jsem se mýlil.
Břicho se mi zavodňovalo stále častěji, až jsem chodil na punkci každý druhý den. Bohužel společně
s lymfou mi z těla vždy vypunktovali i důležité minerály, bílkoviny a vitamíny. V té době jsem vážil 78
kg, ale jak jsem později zjistil, v těle jsem měl 12 kg volné tekutiny. Podotýkám, že měřím 193 cm,
takže si každý můžete udělat obrázek, jak jsem vypadal. Došlo to do takové fáze, že jsem nedokázal
už nic pozřít, bylo mi stále zle, zvracel jsem. Bylo to šílené období. Až jsem se jednou naštval, zajel
jsem do nemocnice a řekl jsem jim, ať mě dají do kupy. Dokud nebudu v pořádku, neodejdu, jsem jim
tenkrát říkal.
Hospitovali mě tedy na oddělení urologie, protože lékař z urologie dělal operaci. Léčba byla
následující: Nesměl jsem nic jíst, jen pít a byl jsem na umělé výživě (tento způsob léčby jsme již
zkoušeli před měsícem a nezafungoval). Bohužel, nefungovalo to opět, ale lékaři si honili své ego a
odmítali přiznat, že s tímto problémem na urologii neví, co dělat. Já jsem stále chřadl, ale nikdo
z lékařů neposlouchal má slova. Nakonec zkoušeli, abych tedy jedl normální stravu. Cítil jsem se lépe.
Každý den jsem chodil na různá vyšetření, která mě zmáhala, nikdo nedokázal objevit příčinu, proč mi
stále břicho zavodňuje lymfa. Každý druhý den mi dělali punkci, a tak to trvalo téměř měsíc.
Jednoho dne, když jsem šel na vyšetření, kde se snímal lymfatický systém, jsem musel být od rána na
lačno. Vyšetření trvalo spousty hodin, které mi připadly jako nekonečné, a když jsem se kolem 14:00
dostal zpět na pokoj a těšil jsem se, že si konečně odpočinu a najím se, dozvěděl jsem se velice
špatnou zprávu. Přednosta urologie zakázal, aby mi kdokoliv podal jakékoliv jídlo. Budou mě opět
vyživovat jen uměle. Když jsem si vyžádal konzultaci, pochopil jsem, že je to velice arogantní člověk,
který mi ještě vynadal, že posílám svou rodinu k němu, aby se informovala na můj stav. Nepřipustil
žádný můj argument, ani ho nepřesvědčilo to, že už 5 dní mi nemuseli dělat punkci – když jsem zesílil,
tělo začalo napravovat škody. Bohužel, po tomto rozhodnutí mi břicho začala lymfa opět zavodňovat.
Přednosta urologie odjel na týden pryč, já jsem se téměř psychicky zhroutil, nikdo neměl odvahu
změnit přednostovo rozhodnutí, i když jsem všechny doktory a sestry prosil. Každý mi řekl, že s jeho
rozhodnutím nesouhlasí, ale nemůžou proti němu nic udělat. Manželka mi nosila potají jídlo na
pokoj, které jsem potom večer, po 22:00 jedl potají. Rozhodli jsme se poslat stížnost na Přednostu
urologie a stížnost jsme s manželkou zaslali přímo řediteli nemocnice. Po dvou dnech se na mě přišel
podívat primátor urologie a konečně urologové naznali, že opravdu neví, co se mnou mají dělat a
domluvili s interní klinikou, že mě převezou na jejich oddělení.
Během pár hodin jsem se ocitl na JIP, II. Interní kliniky, kde je přednostkou skvělá a úžasná paní
lékařka. Tenkrát mi zachránila život a jsem jí navždy vděčný. Když mě na její oddělení přivezli, bylo asi
15:00, řekla mi: „Pane Šustr, nikdy jsem se s tímto nesetkala. Vždy jsem upřímná ke svým pacientům,
a tak budu upřímná i k Vám. Nevím vůbec, co s Vámi mám dělat, ale nebojte, něco vymyslím.“ Na
mou žádost mi poslala večeři.
Druhý den za mnou přišla, nestíhal jsem se divit, že opravdu měla nastudovaných spousty informací o
mém problému. Našla lék na vyloučení lymfy, ač urologové tvrdili, že žádný lék neexistuje na můj
problém. Zjistila, že při tomto problému pacient musí jíst normální jídlo, ač urologové tvrdili opak.
Nastavila léčbu, vyživovali mě uměle a k tomu jsem i normálně jedl. Do umělé výživy mi přidávala
vitamíny a minerály. Jako zázrakem břicho přestalo otékat, během týdne jsem přibral 7 kg a o další
týden mě pouštěli domů. Asi až po půl roce, když jsem ji byl navštívit, mi paní lékařka přiznala, že
jsem byl těsně kousek před smrtí. Dodnes má můj velký obdiv a velice si jí vážím.
Můj problém s lymfou byl navždy vyřešený a já jsem se cítil zdravý. Bohužel, za půl roku mi na
kontrole na onkologii zjistili, že se mi vrátila rakovina. Tehdy se začaly dít věci. Dnes už vím, že lékařka
z onkologie, věděla již začátkem ledna, že můj zdravotní stav není v pořádku, ale tvrdila mi, že
hodnoty jsou pouze hraniční (mám to tak napsané i v lékařské zprávě), ale zpětně jsem se dozvěděl,
že byly 7x překročeny. V únoru na kontrole, byl zrovna pátek, mi sdělila, že se mi rakovina vrátila a
v pondělí, že budu nastupovat na chemoterapie. Když jsem se jí ptal, co jsou ty chemoterapie zač,
jestli je budu zvládat tak nějak podobně jako ty předchozí, říkala, že ano, že to bude v pohodě. Prý, že
nejsou vůbec silnější jako ty předchozí, jen je to jiný typ.
Nejdříve jsem chtěl chemoterapie odmítnout, přijel jsem z onkologie za svou manželkou do
zaměstnání, kde jsem jí vše sdělil, říkal jsem jí, že odmítnu chemoterapie a vyléčím se jinak. Manželka
mi vše však rozmluvila. Pro pochopení situace, je třeba zmínit, že v r. 2017 v listopadu mé manželce
zemřel tatínek. Ještě se nevzpamatovala z této situace a o 6 měsíců později jsem dostal poprvé
rakovinu a následně komplikace a nyní rakovinu podruhé. Ač jsem to tak necítil, nechal jsem se opět
přesvědčit. V pondělí jsem nastoupil na chemoterapie.
Chemoterapie jsem nesnášel vůbec dobře, i přes to, že jsem opět užíval lék Ovosan. Bylo mi šíleně
zle, bolelo mě břicho, nedokázal jsem nic jíst, zvracel jsem. Na oddělení onkologie jsou pouze dva
záchody, neodvětrávané, pro celé oddělení. Moč šíleně smrdí po chemoterapiích a někteří tam ještě i
kouří i přes zákaz. V praxi to vypadalo tak, že když jsem šel na záchod (a to bylo asi 7x denně
z důvodu zavodnění a chemoterapií), nejdříve jsem se vyzvracel ze smradu, který tam byla a až poté
jsem vykonal potřebu. Ještě teď je mi z toho zle, když si na to vzpomenu.
V ČR zrovna začal lockdown kvůli velkému podvodu zvanému Covid-19. Proč říkám podvod vysvětlím
posléze. Když jsem skončil na chemoterapiích, trvaly vždy týden a potom jsem byl dva týdny doma,
potají mě manželka vezla k jednomu kamarádovi, který má doma přístroj Bicom. Tento přístroj ze mě
stahoval těžké kovy a špatné látky z chemoterapií. Vždy jsem se již po hodině cítil o mnoho lépe.
Doma jsem se snažil prorazit myšlenku, že na další chemoterapii již nepůjdu, ale bohužel to neprošlo
a já jsem se nechal přemluvit zase na další. První týden v nemocnici jsem se dostal do stavu meditace
a provedl jsem jeden indiánský rituál. Sešel jsem se u ohně se svým otcem, matkou, sestrou, všemi,
co mi v životě ublížili a odpustil jsem jim. Vedl jsem s nimi dlouhé debaty, ale prostě jsem potřebovat
odpustit. To, jak jsem se potom cítil je nepopsatelné. Taková lehkost, volnost, věděl jsem, že se něco
stalo. Onkoložka však nebyla ochotna udělat mi test krve, zda se zlepšily krevní hodnoty, odmítala mi
i udělat CT se slovy, že to se v průběhu chemoterapií nedělá. Prý až na konci, po všech třech cyklech
(Mně tvrdila, že cykly mám mít tři, ale později jsem zjistil, že byly naplánované čtyři – další lež od
onkoložky).
Měl jsem zvýšený onkomarker betaHCG. Normální hodnota u mužu je do 2,5, já jsem jej měl 13,7. Na
internetu jsem vyčetl, že tento onkomarker se zvyšuje u žen, když jsou těhotné. Manželka našla starý
těhotenský test, který dle návodu, měřil od hranice 10. Byl jsem ho počůrat a dopadl přesně, jak jsem
čekal – jedna čárka, nebyl jsem těhotný. S tímto zjištěním jsem potom šel do nemocnice, kde mě
nikdo neznal a jako samoplátce jsem si zaplatil test krve na tento onkomarker. Výsledky byly ještě ten
den a dle slov lékařky: „pane Šustr, můžete být klidný, máte vše v pořádku. Hodnota betaHCG je
menší než 2.“ Až když jsem tento papír donesl své onkoložce, byla ochotna udělat si také tyto testy
krve, a její výsledek jen potvrdil, co jsem jí říkal. Chemoterapie se však dle jejích slov musely dojet do
konce, nelze je ukončit dříve.
Po dvou týdnech doma jsem tedy opět dorazil do nemocnice na další chemoterapii. Bylo to ještě
horší než před tím a ještě k tomu první den, když mě dali na pokoj, večer zjistili u pacienta vedle mě,
že má Covid. Ihned z nás udělali infekční pokoj. Chemoterapii mi však dali i přes hrozbu, že můžu mít
Covid také. Dle slov lékařky: „Ten Váš nádor je mnohem horší než Covid, takže chemoterapii Vám
dáme. A navíc, Covid třeba ani nemáte.“
Na konci týdne, kdy jsem měl chemoterapie, mi bylo tak zle, že jsem zvracel 8x za noc, bylo mi šíleně
zle. Měl jsem i negativní test na Covid, tak mě pustili domů. Doma mi nebylo o nic lépe. Před tím mi
bylo vždy doma špatně ještě tak tři dny, ale každý den byl lepší a lepší. Teď však nikoliv. Každý den
jsem minimálně šestkrát zvracel, tekla mi krev z nosu, měl jsem popraskané bělmo. Na internetu jsem
si našel typ chemoterapie, který mám a zjistil jsem, že jsem dostal ten nejsilnější typ, který je. Takže
další lež od mé onkoložky. Když jsem jí po třech dnech volal, že je mi stále šíleně zle, zvracím a teče
mi téměř ze všech dutin krev, onkoložka mi arogantně sdělila, že jí volám na soukromé číslo a ruším ji
na Maledivách. A pokud je mi zle, mám jet do nemocnice. Na mou námitku, že je mi tak zle, že bych
tam asi nedojel a potřebuji jen nějaký fígl, aby se mi udělalo lépe mi sdělila, ať si zavolám sanitku.
Manželka mě tedy odvezla do nemocnice, domluvili jsme se, že hospitalizovat se zde nenechám.
Lékaři samozřejmě chtěli, abych v nemocnici zůstal, což jsem razantně odmítl. Lékařka si vzala
manželku stranou, nevím, co jí navykládala, ale obě potom za mnou přišly a přesvědčily mě, že
musím v nemocnici zůstat. S lékařkou jsem se dohodl, že ale nechci žádnou kapačku, protože po
chemoterapii, když vidím kapačku, dělá se mi zle. Své slovo lékařka nedodržela, poslala mi kapačku, a
protože jí skončila směna, šla domů. Během pětiminutové kapačky jsem třikrát zvracel –
psychosomatika – a tak jsem se rozhodl, že půjdu domů. Řekl jsem sestře, ať mi zavolá lékaře a řekne
mu, ať sebou vezme revers. Poprvé jsem se postavil sám za sebe a jak jsem zjistil, je to super nedělat
to, co říkají druzí.
Lékař přišel a řekl mi, že jsem pozitivní Covid, na což jsem se tedy rozhodl zůstat v nemocnici. Převezli
mě na Covidovou jednotku, kde jsem byl hospitalizovaný. Jelikož mi bylo po pár dnech již dobře,
Covid jsem vůbec nepociťoval, že mám, měl jsem spoustu času na přemýšlení. O všem jsem
přemýšlel, hledal jsem si informace a prověřoval vše, co mi lékaři řekli. Hlavně onkoložka. V této době
bylo všude v televizi, že Covidové jednotky nestíhají, jak je všude spoustu pacientů. Když jsem se ptal,
kolik je pacientů na tomto oddělení se mnou, sestra mi sdělila: „Máme zde kapacitu pro 40 pacientů,
momentálně jich máme 18. Do dvou týdnů nám to tu zruší, protože jsme již nevyužiti. Nápor, který
býval již opadl. Z toho jsou pouze 2 pacienti na ventilátoru, všichni ostatní dýchají sami.“ Takže asi
tak, každý si udělejte obrázek sám. Současně jsem četl knihu, životopis člověka, který dříve pořádal
zájezdy na míru a jeho zákazníci byly farmaceutické firmy. Pochopil jsem, jak celý systém
zdravotnictví funguje. Je to jeden velký podvod, kde nejde o uzdravení člověka. Jediné, co chtějí, je
léčit vás.
Právě na tomto oddělení jsem se rozhodl, že se již na onkologii nevrátím. Zároveň jsem se rozhodl, že
to udělám i přes to, že s mým rozhodnutím nebude manželka souhlasit. Bylo to těžké, ale řekl jsem si,
že pokud spolu máme být a pokud mě miluje, pochopí to a přijme to. V opačném případě půjdeme od
sebe, ale na první místo jsem posadil sám sebe. Mé rozhodnutí způsobilo i jisté rozhodnutí na druhé
straně, protože doma mi manželka řekla, že o tom celém přemýšlela a radila se i s našimi přáteli a
rozhodla se, že si musím tuto situaci rozhodnout sám. Řekla mi, že mi dává svobodu a volnost a ať
udělám to, co cítím. Cítil jsem, že stojí při mně a cítil jsem se šťastný. Manželce jsem ještě slíbil, že
než podepíšu revers, donutím onkoložku, ať mi udělá CT, aby bylo potvrzeno, že jsem zdravý. Prostě
jsem cítil, že jsem zdravý.
Onkoložka samozřejmě odmítala udělat mi CT, ale jednou jsem za ní došel neohlášený a v době, kdy
schvaluje chemoterapii, takže neměla as se se mnou moc dohadovat. Argumentovala, že CT je
obrovská zátěž pro ledviny, proto mi jej nemůže předepsat, já jsem se jí na to ale zeptal, co je horší,
jestli chemoterapie nebo CT. Odpověděla, že samozřejmě chemoterapie, na což já jsem odpověděl,
proč nemá strach mi předepsat další chemoterapie, aby mi nezkolabovaly ledviny. Nedokázala mi
odpovědět, naštvaná mi vypsala žádanku na CT se slovy, ať to dopadne jakkoliv, v pátek příští týden
půjdu na chemoterapie. Také mi říkala, že nemám mít vůbec žádné očekávání, protože chemoterapie
se tak rychle neprojeví ve skutečném světě a chvíli to trvá, proto prý nepůjde na CT vidět žádný
posun. Byl zrovna také pátek, a tak jsem měl týden. Na CT jsem se objednal hned na pondělí.
Výsledek CT mi bohužel neřekli, a tak jsem v úterý šel opět za onkoložkou, teď již objednaný.
Onkoložka otevřela CT a zde jsem pochopil, jak mi vykládá informace podle toho, jak se jí to zrovna
hodí. Říkala: „Pane Šustr to je super, je zde vidět, jak chemoterapie skvěle zabírá na Vás. Všechny
nádory (měl jsem tři) se Vám zmenšily. Jsou o polovinu menší, takže budeme pokračovat. V pátek
nastupujete na chemoterapie.“ Manželce jsem nikdy neřekl, že jsem v době podpisu reversu měl
nádory. Nechtěl jsem, aby o mě měla strach, a tak jsem jí ubezpečil, že na CT nebylo vůbec nic. Na
onkoložku jsem byl připravený a řekl jsem jí, že je to super, ale na chemoterapie již nejdu. Ať mi dá
podepsat revers. Ona mi na to odpověděla, že to nemůžu udělat, že tomu CT nemůžu věřit, protože
má odchylku 30 %, takže to vůbec nemusí být tak, jak to ukazuje. Na to jsem se jí řekl, jestli tedy je
normální, že každému třetímu pacientovi indikuje chemoterapii zcela špatně, když má 30 % odchylku.
Na tohle neměla slov a argumentovala, že to není směrodatná metoda pro to, aby mohla udělat
rozhodnutí. Já jsem se jí opět zeptal, jestli je tedy směrodatná hodnota výsledek krve. Onkoložka mi
odpověděla, že to také ne. Na to jsem na ni trochu zvýšil hlas a vážně jsem se jí zeptal, jak je tedy
možné, že na základě výsledku z krve a CT mi indikovala chemoterapie, když ani jedno není podle
jejích slov směrodatná metoda? Jak říkám, byl jsem na ní připravený. Řekla mi, že pokud teď
podepíšu revers, tak do půl roku budu mrtvý, začala mi popisovat, jakým způsobem budu umírat, ale
já jsem ji rychle utnul a řekl jsem jí, že má lidi léčit, a ne jim kódovat od hlavy lži. Také jsem jí řekl, že
má dvě možnosti podepsat se mnou revers a formálně spolu ukončíme „spolupráci“ a nebo odejdu,
ale už nepřijdu. Podepsala se mnou revers a dodala, že opravdu do 6 měsíců budu mrtvý. Já jsem jí na
rozloučenou řekl, že za 10 let ji navštívím a přijdu se podívat, jak se jí daří.
Dnes je to již jeden rok od podpisu reversu a jsem zdravý jako řípa. Hned po podepsání reversu jsem
volal Davidovi Ratajovi, objednal jsem si Ječmen a Chlorelu, zaregistroval jsem se v GreenWays. David
Rataj mě spojil s panem Cinkem, který mi nastavil dávkování ječmene a Chlorely. Pil jsem Ječmen
každou hodinu, nic jsem nejedl a dodržoval jsem pitný režim. Takhle to trvalo asi týden, potom jsem
začal i jíst, ale každou hodinu jsem pil ječmen pořád. Změnil jsem ihned stravu, začal jsem jíst
vegansky a z velké části syrovou stravu – ovoce, zelenina, oříšky. Tuto stravu dodržuji do teď. Sem
tam si i něco uvařím, ale převážně jím tu syrovou, a hlavně vše vegan.
Každý měsíc docházím na biorezonanci na Bicom, přístroj dokáže odhalit i nemoci v těle a své plné
uzdravení jsem dostal potvrzeno za 2 měsíce od podepsání reversu. Myslím, že kdybych zůstal na
chemoterapiích, byl bych dnes již mrtvý. Já jsem se ale rozhodl žít. Ječmen a chlorelu užívám dodnes,
jen ne v tak velkých dávkách jako na začátku. Pokud teď máte nějaký zdravotní problém, utečte od
lékařů a uzdravte se přírodně. Pokud znáte někoho, kdo má zdravotní problém, řekněte mu o tom.
Zdravotnictví dnes zinvalidňuje lidi, lékaři neuzdravují, ale toxikují organismus. Neberou v potaz něco
jako Ph v těle, ani nevím, kolik optimální Ph v těle je, a zrovna Ph je alfa omega. Jen pro představu, co
se týče chemoterapií – Chemoterapie má Ph 1 -2, takže velice kyselá. Optimální Ph těla je 6,75 – 7,4.
Pokud má tělo kyselé Ph, vznikají nádorové buňky v těle. Najednou je více jasné, proč se rakoviny
vracejí, že? A také nedává logiku, proč se nádorové buňky ničí tím, že se ještě více zakyselí
organismus, když je již téměř 100 let známo, že nádorová buňka v Ph 6,75 – 7,4 nepřežije.
Přeji Vám všem pevné a úplně zdraví v životě. Štěstí a energii, ať zvládnete všechny výzvy, odvahu, ať
se dokážete postavit sami za sebe před svým lékařem, a hlavně ať jsme všichni šťastní. Bojujte za
sebe a nenechte si říkat od lidí, kteří vám lžou, co je pro vás nejlepší.
Alena
Dobrý den, přečetla jsem si předchozí článek a to, co pán prožil, bylo opravdu peklo na zemi. Hlavně mi na tom vydí, že někteří doktoři opravdu vyráíbí z lidí mrtvoly. Chtějí je léčit, ale ne vyléčit.Proto by mě zajímalo, je.li na tyto doktory, kteří víc ubližují než léčí, podat nějakou žalobu, protože to utrpení, co člověk prožívá, je prostě strašné.
To mohu potvrdit ze své vlastní zkušenosti.
V roce 2014 jsem byla u nás na ORL, bolelo mě v krku. Hrozně. Doktor mi neudělal žádný výtěr, prostě nic. Tak jsem zašla za svojí obvodní doktorce, ta mi udělala výtěr a měla jsem zlatého stafilokoka. Dostala jsem antibiotika a bolesti zmizely. Po nějaké době jsem začala mít bolesti napravo v krku. Byly to bolesti hrozné. Na ORL mě prohlédli a na mou žádost poslali na magnetickou rezonanci. Poprvé tam prý nebylo nic a napodruhé se tam objevila , jak mi tvrdili, bublina. Kdybych tehdy věděla, že je to zárodek rakoviny, chovala bych se jinak. Ale protože jsem jimvěřila, chodila jsem na ORL každý měsíc. Bolesti se zvětšovaly a nakonec se mi na pravé straně v puse objevily dvě černé díry, do kterých když mi vlezl kmín nebo rýže, tak to bylo strašné. Při mojí návštěvě na ORL mi do hodnocení psali, že trpím karcefobií a byla mi předepsána Vincentka.
Při mojí poslední návštěvě u doktora, který se choval jako hovado a předepsal mi Vincentku, tak jsem po sobotěa neděli navštívila svého zubaře. Ten mě poslal k druhému doktorovi a ten když to viděl, tak řekl : No nazdar. Dal mi doporučení k doktorce a ta mi dala doporučení do jiného města. Zde mi byla konečně provedena biopsie a následně i magnetická rezonance. Měla jsem nádor velký 32 mm. Rozhodle jsem se pro operativní odstranění a následnou chemoterapii.
I když mi pan primář vše vysvětlil, stejně až pak v reálu člověk zjistí, co se operací změnilo.A bylo toho hodně. Jazyk k zubům, nemožnost otevřít ústa, špatné polykání,m pouze tekutá strava…. Je toho hodně.
Kdyby mě operovali u nás, tak jsem byla už někde v urně. Operovali mě v roce 2015 a žiju. Musela jsem se naučit mluvit, pořád chodím na logopedii, na fyzioterapii, na kontroly do města, kde mě operovali, na psychiatrii. Beru to jako návštěvy lidí, kteří mi pomohli.
Psychicky jsem se změnila, začala jsem se zabývyt i jiným aktivitami než předtím, mám víc koníčků, než předtím. Nenudím se a snažím se žít. Ale pořád mi vylézají jako z chlupaté deky další a další problémy
zdarvotní, ale už mě to zase tak neničí , jako předtím. Musela jsem se naučit s tím žít.
Všechny, kdo mi v této mé hrozné době pomohli, jsem zařadila mezi svoje anděly, kteří mi pomáhají v životě.
Nebylo to vůbec lehké, protože první rok po operaci jsem jen ležela a brala kvanta prášků celý den. Neuměla jsem ani pustit vodu, tak jsem zblbla. Nemohla jsem ani chodit, s manželem jsem obcházela nejdřív dům, pak sídliště a pak i větší pochody. Bylo by to na román, ale nikdo nechce nic o tom vědět. Lidi jako ovce poslouchají doktory, kteří je neléčí, protože z prodlužování léčby mají peníze. Za vyléčeného nemají nic. Všichni doktoři takoví nejsou. Těch je potřeba si vážit.
Pokud si toto přečte někdo, koho bolí kdekoliv na těle něco, ať změní doktora, pokud mu ten jeho není schopen pomoct. Možná si zachrání život. To doporučuju všem.
Je rok 2023 a přeju všem hodně zdraví. To je opravdu k nezaplacení.
Gombošová
Ťažké prípady,ťažké osudy.Želám veľa síl.